Děti projevily (pro mě) nečekaný zájem zapsat se do kondolenčních listin, a tak jsme využili volného dne bez výuky a místo na vánoční trhy zamířili na Pražský hrad, abychom projevili naši účast a stali se alespoň okrajově součástí historického dění.

I když bylo 1,5hodinové čekání pro žáky pravou zkouškou trpělivosti, rozhodně svým chováním neudělali škole ostudu. Naopak jsem měl pocit, že naše skupina byla, i díky své bezprostřednosti, spolutruchlícími vítaná. Oni i pan prezident z portrétu nás sledovali se shovívavým úsměvem, hradní stráž nemusela zasahovat.

V knihách bude navždy zapsáno:

                    Děkujeme, 7.A, ZŠ Bílá

Josef Vinduška