Přechod na 2. stupeň může být pro děti dost náročný. Nový kolektiv, noví učitelé (a že jich najednou je), větší požadavky... Přizpůsobit se tolika novinkám není snadné. Také třídní učitel nemá čas lelkovat.
Musí si spojit tváře se jmény (hlavně neříkat Jendovi Karle, to je totiž jeho starší bratr z osmičky), vytušit, že se nemá ptát Janičky na domácí mazlíčky, protože jí nedávno umřel křeček, a nediktovat v diktátu, že Petr miluje Lucii, protože zrovna to se čirou náhodou ve třídě děje.
Jak se rychle co nejlépe poznat? Zjistit v čem kdo vyniká? Poodkrýt charaktery? Nám se osvědčily několikadenní společné výjezdy mimo školu. Letos jsme kvůli povodním vyrazili později, než bývá zvykem, volba padla na 20. - 24. října. Krásná podzimní krajina Kokořínska měla své kouzlo a chladná rána i večery neměly šanci proti teplému prádlu, které jsme si prozíravě sbalili s sebou.
Dny jsme zaplnili společnými aktivitami sportovního rázu, hrami, ve kterých bylo nutno použít mozkové buňky v míře větší než malé, a v neposlední řadě dostala prostor i kreativita. Vše se navíc neslo v duchu nutné spolupráce, neboť člověk je tvor společenský. Prostor byl i pro osobní volno a zábavu, kdy pedagogové popíjeli čaj či kávu, nehybně seděli a sbírali síly, zatímco děti pobíhaly radostně za míčem i bez míče a vydávaly hlasité jásavé zvuky.
Věříme, že společně strávený čas nám prospěl a přispěje mimo jiné k dobré atmosféře ve třídách.
Já za sebe, děti, děkuji, že:
- jste se všechny zapojily do aktivit
- jste si téměř nestěžovaly a nežalovaly na sebe
- jste se dokázaly navzájem omluvit
- jste se bavily a netvářily se otráveně
- jste se nezranily
- jste mě při pádu důvěry neupustily, ale opravdu mě chytily.
Napsala Olga Jarčíková, třídní učitelka 6.C
Adaptační kurz byl uskutečněn za finanční podpory MČ Praha 6.
