Dovolte mi pár slov k našemu tanečnímu představení. Ukázat Vám pár naučených kroků a replik je totiž jen špička ledovce. To hlavní se děje mimo váš zrak.
Prvňáčci musí každé pondělí odpoledne vyjít až do třetího patra a 45 minut se soustředit jen na pohyb. Musí si připravit zrcadlovou třídu, musí se stihnout převléct a musí vnímat tu paní, co jim to tam předvádí. Trénink je občas obtížný, tanečníci se také podle toho tváří, někdy je to také velká zábava.
Starší skupina už zná všechny cesty, co vedou k taneční učebně a často dorazí v předstihu. Jejich dychtivost po disko skoku se jen tak nevidí. Někdy jim pozornost uteče až do oblak, ale vždycky se vrátí zpátky na zem. Než budou moci létat, musí se toho ještě mnoho naučit. Naučit se choreografii je jako učit se matematiku. Má to svoje jasné počty. Naučit se tančit je jako učit se žít. A my se to spolu učíme.
Spolupracujeme, tvoříme, vymýšlíme, předvádíme, pomáháme si, tříbíme si smysl pro humor. A pak, když chystáme představení, je to
jedna velká škola života. Někteří z nás stojí na jevišti poprvé v životě. Společně s herci zkoušíme program až na generálce. Mnoho věcí zapomeneme, nebo si nepřineseme kostýmy, i tehdy si dokážeme poradit.
S deváťáky se moc nepotkáváme a najednou jsou tady celý den s námi. A my je vidíme tančit, žehlit si kostýmy, připevňovat světýlka, nosit kulisy a pomáhat. Je to jiný školní den, ale nedá se říct, že bychom se neučili.
Zase se to povedlo. Navzdory technickým překážkám, ztraceným kostýmům a zapomenutým textům…, protože jistě už chápete, že o ty tady vůbec nejde.
A my Vám děkujeme, že jste se opět přišli podívat se na tu špičku ledovce.
S vámi nás baví svět!
Ingrid Svobodová