Po čtrnácti dnech, kdy poprvé usedli v lavicích, se všichni žáci prvních tříd vydali v pátek 18. září za dobrodružstvím.
Start byl u školy a pak už hurá na autobusovou zastávku. Malí cestující se svezli na Sibiřské náměstí, odkud je to už co by kamenem dohodil do Královské obory, nebo, chcete-li, do Stromovky. A už se ozývají hlásky: „ Jé, tady jsem už byl! Já taky s babičkou!...“ Ale kdoví, zda je při příchodu do parku taky přivítala volavka, která nad hlavami malých návštěvníků pomalu zakroužila? Prostranství před Šlechtovou restaurací bylo vhodným místem pro první svačinku a po doplněníenergie se malí návštěvníci vydali na dětské hřiště Vozovna, které děti láká různými herními prvky. Téměř sedmdesátihlavý nápor na hřiště přežilo hřiště i děti. A už už zamířit do cíle.
Tím bylo Planetárium, konkrétně program Polaris. Příchod do promítacího sálu provází očekávání, očineví, kam se podívat dříve. Nad hlavou totiž už kupole láká na příští minuty. Kdo má zvládat schody, sledovat paní učitelku, kam jde, prohlížet si nad hlavou měnící se obrazy a u toho nezakopnout o vlastní nohu? Uf, už konečně všichni sedí v pohodlných sedačkách a natěšeně sledují pana moderátora. Zatočila se hlava, když se nad hlavami rychle mění obloha? No, jé je. Lekli se, když se v sále náhle setmělo? Určitě! Byly pusy údivem dokořán, když se rozsvítily tisícovky hvězd? Jistě. A pak už na plátno nastupují hlavní hrdinové filmu – lední medvěd a tučňák. Ti sestrojili raketu, aby putováním Sluneční soustavou zjistili, proč je na zemských pólech půl roku tma. A naši prvňáčci to už vědí také. Film malí diváci odměnili potleskem.
Ale výprava ještě není u konce. Výzvou je rychlý přesun na vlakovou stanici Výstaviště. Rychle spočítat všechny hlavy a konvoj vyráží. Někteří prvňáčci vlakem jedou vůbec poprvé. Do Dejvic je to sice jedna stanice, ale zážitek pro malé cestovatele vidět kus Prahy z jiné perspektivy. Část výpravy se ke škole vydá tramvají, část autobusem, aby se před školou ve stejnou chvíli všichni potkali. V jídelně už paní kuchařky čekaly na výletníky s obědem. Tentokrát se u oběda méně povídalo, každý si hleděl svého talíře a v klidu obědval. Že by únava?
Napsala Jitka Hořejšová